Shiniba – Zahrada smrti

🕯️ Shiniba – Zahrada smrti

„Mezi posledním výdechem a zapomenutím je místo, které dýchá tichou smrtí.“

Shiniba není svět, není říše, není peklo. Je to zahrada stvořená pamětí smrti. Každý kámen, strom i stín je vyryt bolestí, vinou nebo tichem.

❖ Obecná atmosféra
• Obloha: Shin no sora (Nebe smrti) – šedá, kalná jako stojící voda. Místo slunce visí měsíční kámen – Gekka seki, temně zářící koule, která nikdy nemění fázi.
• Vzduch: Vždy chladný, s vůní kadidla, popela a pergamenu. Mírné šelestění, i když se nic nehýbe.
• Čas: Kanzen na toki (Zkamenělý čas) – zacyklený, nepravidelný, kapky minulosti občas padají jako déšť.

Shirogumo – Bílá oblaka

✨ Ama no Shiraito ― Nebeská Bílá Nit

„Říše andělů, jež visí mezi nebem a snem, kde světlo není vždy milosrdné a ticho není nikdy prázdné.“

1.
Ama no Shiraito – Nebeská Bílá Nit – je andělská říše rozprostřená vysoko nad časem, nad světy, v samotném srdci éteru. Vznáší se jako bělostná krajka nad bezedným oceánem stínů. Obloha zde není modrá, ale oslnivě perleťová, s neustálým třpytem, který připomíná zmrzlé slzy hvězd.

2.
Oblačné masivy připomínají pevninu – jejich povrch je měkký jako samet a pevný jako mramor. Andělské města a chrámy stojí na těchto éterických pláních, zarámované do křišťálových sloupoví a stříbrného popínavého vína. Každý krok zanechává za sebou světélkující stopy, které se pomalu vytrácejí jako vzpomínka.

Jigokue – Pekelný obraz

🌑 JIGOKUE – PEKELNÝ OBRAZ

„Když padne poslední lístek, duše už nemůže zpět. A v zrcadle ticha uvidíš vše, co jsi zapomněl.“

Jigokue není říší pekla v tradičním slova smyslu. Není to místo trestu, ale zrcadlo samotné karmy – svět tvořený ze zbytků zapomenutých bolestí, dětských pláčů, lží, které nikdo nepřiznal, a slz, jež nikdy nepadly. Je to obrážena krajina mezi životem a smrtí, mezi pamětí a zapomněním, kde vše je krásné, děsivé a tiché zároveň.

🌘 OBLOHA BEZ SLUNCE
Nad Jigokue se nikdy nerozjasní. Obloha je zbarvená do rozbitých tónů tmavé šedi, vínové a stříbrného kouře, který se pohybuje pomalu, jako by dýchal. Místo slunce zde visí velký rudý měsíc, pokrytý tenkou síťovinou trhlin – jako by ho někdo upletl z prasklých emocí.
Měsíční světlo tu není teplé. Je ledově stříbrné, jako dotek mrtvé ruky. V mlze létají černí motýli se zrcadlovými křídly, jejichž pohyb připomíná vzpomínky – zmatené, tiché, krásné, bolestivé.

Akaki Jigoku – Rudé Peklo

AKAKI JIGOKU – RUDÉ PEKLO

"Každý kámen zde šeptá vinu. Každý most vede zpět k sobě."

🌌 OBECNÝ VZHLED ŘÍŠE

Akaki Jigoku je říší žáru, zkaženého osudu a udušené bolesti. Krajinu tvoří rozpraskané antracitové pláně, ze kterých vytéká sopečná krev.
Obloha je krvavě rudá, neustále narušovaná černými mraky, které občas protrhne blesk z bronzového světla. Ve vzduchu visí žár i dusivá melancholie – jako by se každý nádech změnil v pláč.

Tsukikage – Stín Měsíce

Tsukikage

Ve světě Tsukikage není temnota pouze stavem oblohy – je to stav bytí. Za zdmi zčernalých sídel, ve sklepích chrámů a hluboko v lesích, dřímá cosi starého a krvežíznivého. Svět je nasáklý tragédiemi, kletbami a pocity neklidu. Smrt není konec, ale často začátek něčeho mnohem horšího.

Opuštěné školy a kláštery

Staré učenecké kláštery nebo školy zakázané magie leží opuštěné, zarostlé a nasáklé zlem. Chodby jsou prázdné, ale slyšíš v nich šepot – někdy prosby o pomoc, jindy hysterický smích. Na zdech zůstaly otisky krve, symboly neznámých rituálů a zčernalé svitky. Sem se odvažují jen ti nejodvážnější nebo zoufalí, hledající odpovědi… nebo moc.

Svět Jigoku Tsuki — Pekelný Měsíc

Svět Jigoku Tsuki — Pekelný Měsíc

Temný, osudový svět rozdělený mezi čtyři říše a jednu zakázanou dimenzi. Všechno je provázané koloběhem smrti, pomsty, vykoupení a zapomnění.
Každá říše má svou estetiku, pravidla i atmosféru – žádné místo není skutečně bezpečné.